PODSTATNÁ JMÉNA
U všech podstatných jmen uvádíme hned za heslovým slovem koncovku 2. pádu a označujeme jejich rod zkratkami m, ž, s.
kabinet, -u m
lankrabě, -te m, lankrabí, -ho m
klest, -u m n. -i ž, klestí, -í s
čtvrť, -ti, -tě ž
V obtížnějších případech uvádíme ještě předcházející písmeno:
kakadu neskl. n. -dua m
kakao, -aa s
karyoplazma, -y ž n. -matu s
Nesklonná jména mají před rodovou charakteristikou zkratku neskl. U slov užívaných pouze v množném čísle dáváme zkratku pomn. (zkratku pomn. uvádíme též za číslem příslušného významu, užívá-li se podst. jméno v jiných významech i ve tvarech jednotného čísla), u hromadných podstatných jmen zkratku hromad. Zkratka (živ.) a (neživ.) se uvádí (v závorce) v heslech s hnízdováním pro rozlišení maskulin označujících jména činitelská a nástroj:
brzdič, -e m (živ.) ...; - brzdič, -e m (neživ.) tech. ...
Mluvnické údaje v jazyce cílovém (uvádějí se vždy v závorce):
1. Zkratka (podst.), je-li ekvivalentem zpodstatnělé přídavné jméno:
koupelna, -y ž ванная (podst.)
2. Zkratka (nezdrob.) se uvádí u nezdrobnělého ekvivalentu českého zdrobnělého substantiva:
dáreček, -čku m zdrob. подарочек, подарок (nezdrob.)
3. Rod se u ruských ekvivalentů uvádí v následujících případech:
a) Je-li tvarově (graficky) české a ruské podst. jméno shodné, ale liší se rodovým určením:
garáž, -e ž гараж (m)
b) Je-li ekvivalentem českého vespolného podst. jména ruské obourodé podst. jméno:
lakomec, -mce m скупой (podst.), скупец, velmi lakomý скряга (m i ž )
c) Je-li ekvivalentem českého obourodého podst. jména ruské vespolné podst. jméno:
bačkora, -y m i ž hanl. (= slaboch) тряпка hovor. hanl., размазня hovor., тюфяк (m) nespis., слабак (m) nespis.
d) Je-li ekvivalentem českého „jednorodého“ podst. jména ruské vespolné podst. jméno:
soudružka, -у ž товарищ (m)
e) Je-li české podst. jméno sklonné a ekvivalent nesklonný, uvádí se zkratka neskl. vždy.
f) Rody, popř. zkratku neskl., uvádíme u všech složených ekvivalentů (a to i v exemplifikacích):
вагон-цистерна (m-ž)
дельта-лучи(neskl. - m mn.)
4. Označení čísla (j., mn., event. hromad., pomn.) se uvádí jen při rozdílech v čísle mezi českými podst. jmény a jejich ruskými ekvivalenty:
ptactvo , -a s hromad . птицы (mn.) ...
kamna, -men s pomn . печь (j.) ...
Zdrobněliny označujeme zkratkou zdrob., překládáme je a uvádíme odkaz na nezdrobnělé podstatné jméno. Pokud má slovo jak významy zdrobnělé, tak nezdrobnělé, uvádíme nejdříve zdrobnělé a odkaz:
aršík, -u m 1. zdrob. листок; лист (бумаги) (nezdrob.); - srov. arch. 2. filat. блок
Podstatná jména slovesná jsou uvedena za označením rodu zkratkou podst. slov ., na konci hesla odkazujeme na sloveso, popř. slovesa, od nichž jsou utvořena:
míchání, -í s podst. slov. ...; - srov. míchati
U částečně lexikalizovaných podstatných jmen slovesných (tj. takových, která mají jak významy samostatné, tak významy souvztažné s tvary soustavy časování) uvádíme v záhlaví zkratku podst. slov., následují významy nelexikalizované, za posledním z nich je na samostatném řádku umístěn odkaz na sloveso. Potom následují významy lexikalizované:
malování, -í s podst. slov.
1. ... 2. ... 3. ... 4. ... 5. ...;
- srov. malovati.
6.(= malba , = obrázek ) рисунок, картинка; ...
Pokud je nelexikalizovaný význam jen jeden, uvádíme zkratku podst. slov. hned za číslem významu:
kreslení, -í s 1. podst. slov . ...; - srov. kresliti. 2. dř. vyučovací předmět ...
Přechýlená podstatná jména se většinou nezpracovávají jako samostatná hesla, ale přihnízdují se k příslušnému substantivu mužského rodu. Mají vlastní mluvnické údaje a stylistické označení, neuvádějí se však u nich podrobné vysvětlující poznámky.
Pokud v ruštině neexistuje přechýlený tvar, uvádíme podobu maskulina s označením rodu:
analytik, -a m аналитик; ...; - analytička, -y ž аналитик (m)
Existuje-li v ruštině přechýlený nebo nespisovný tvar, uvádíme nepřechýlenou spisovnou podobu i podobu přechýlenou:
stážista, -y m стажёр; - stážistka, -y ž стажёр (m), стажёрка hovor.
V ruštině může existovat lexikální vyjádření rodu:
lékař, -e m врач ...; - lékařka, -y ž (женщина-)врач (ž-m)
Má-li přechýlené femininum i významy jiné (např. manželka atd.), uvádíme ho jako samostatné heslo:
pekařka, -у ž 1. пекарша, булочница. 2. ob. žena pekaře жена пекаря spis.
PŘÍDAVNÁ JMÉNA
Mluvnické údaje
Slovní druh (zkráceně příd.) uvádíme pouze v těchto případech:
1. Setkají-li se v jednom heslovém odstavci různé slovní druhy:
vrchní příd. ...; - podst. vrchní, -ho m ...
froté neskl. s ...; - příd. froté neskl. ...
2. U nesklonných přídavných jmen:
béž příd. neskl. hovor . ...
3. U příd. jmen přivlastňovacích uvádíme označení příd. přivl.:
babička, -y ž ...; - příd. přivl . babiččin ...
V jazyce cílovém se užívají stejné zkratky jako v jazyce výchozím:
béžový бежевый, беж (neskl.)
béž příd. neskl. hovor. беж (neskl.) spis., бежевый spis.
Pokud je ekvivalentem českého příd. jména 2.p. jednotného nebo množného čísla podst. jména, uvádíme v závorce (2.j.), (2.mn.)
dopisovatelský (činnost, služba) корреспондентский, корреспондента (2.j.)
kolibří 1. (peří, zobák) колибри (2.j. neskl. )
Zpodstatnělá přídavná jména se připojují k heslu příslušného příd. jména za středník a pomlčku. Uvádějí se u nich gramatické údaje jako u podst. jmen:
červený příd. ...; - červená, -é ž ...; červené, -ých ž mn. ...; červené, -ho s ...
Přídavná jména slovesná
1. Zásadně se jako samostatná hesla zařazují ta příd. jména slovesná na -ný a -tý, u nichž neexistuje významová souvislost s příslušným slovesným základem (nadaný, prohnaný, nadýchaný apod.), a dále ta, která označují jako jiná kvalitativní adjektiva pouhou vlastnost jakožto výsledek děje (broušený, malovaný, vařený apod.)
2. Přídavná jména na -cí utvořená z přechodníku jako budoucí, dlouhohrající, vařící apod. uvádíme jako samostatná hesla, naproti tomu tvary nesoucí, hlásající, bojící se jsou tvary slovesné a jako takové mohou být případně užity v exemplifikaci u sloves.
Složitější jsou případy, kdy se tvar na -cí může vyskytovat v obou funkcích (létající pták x létající pevnost, talíř; zpívající vojáci x zpívající fontána). Případy jako létající (pevnost, talíř, hrazda), zpívající (fontána), kdy dochází ke ztrátě aktuální dějové platnosti, uvádíme jako samostatné heslo bez zkratky příd. slov. a bez odkazu na sloveso.
Přídavná jména přivlastňovací
Ve slovníku se uvádí pouze tento ukázkový soubor: matčin, otcův, bratrův, sestřin, babiččin, dědečkův, k naznačení způsobu tvoření těchto adjektiv v ruštině. Hnízdují se k příslušnému substantivu za zkratku příd. přivl. Příd. jméno přivlastňovací odvozené od vlastního jména v ustáleném či frazeologickém nebo odborném pojmenování není uvedeno zkratkou příd. přivl .:
Jiřík, -a m dom. k ... ◊ byl jako v J-ově vidění ...
Archimédes, -da m Архимед древнегреческий математик и физик (около 287-212 до н. э.) ■ geom. A-dova spirála Архимедова спираль; fyz. A-dův zákon закон Архимеда ...
V případech, kdy osobnost urč. jména není všeobecně známá nebo důležitá, neuvádíme toto jméno jako heslo; záhlaví hesla pak tvoří ustálené nebo terminologické spojení s příd. jménem přivl., odvozeným od tohoto jména:
Eustachova trubice anat. ...
Výjimku tvoří případy jako Leninův:
Lenin, -a m: Vladimír Iljič L. Владимир Ильич Ленин ...; - příd. přívl. Leninův (plán elektrifikace) ленинский, Ленина (2.j.);
Za heslovým slovem se uvádějí pouze nepravidelně tvořené komparativy; označují se 2.st. a jsou zároveň klíčovými slovy:
krátký, 2.st. kratší
Elativy jsou do slovníku pojaty v omezené míře. Jsou zpracovány jako samostatná hesla; jako zvláštní význam je však zachycen 2. stupeň příslušného přídavného jména s odkazem na dané přídavné jméno:
starší příd . 1. 2.st. k starý; - srov. starý. 2. nepříliš starý (člověk) пожилой, немолодой; ...
Za heslovým slovem, popř. po komparativu, se uvádějí i jmenné tvary (podle SSJČ):
šťastný, jm. tvary šťasten, -tna, -tno ...
mladý, 2.st. mladší, jm. tvar mlád ...
ZÁJMENA
Informaci o druhu zájmena uvádíme ve tvaru zájm. os. (já), neurč. (někdo), přivl. (můj), táz. (co), ukaz. (ten), vzt. (jaký), vymez. (každý), záp. (nikdo), zvr. (se).
Ostatní údaje se uvádějí ve shodě se SSČ:
já zájm. os. 1.os. j.
on m, ona I ž, ono I s, mn. oni I m (živ.), ony I m (neživ.) a ž, ona s zájm. os. 3.os. mn.
Zájmenná příslovce a číslovky jsou určena zkratkou zájm. přísl. a zájm. čísl.
ČÍSLOVKY
Informaci o druhu číslovky uvádíme ve tvaru čísl. zákl. (pět), řad. (pátý), druh. (patery), nás. (pateronásobný), neurč. (několik) se specifikací čísl. neurč. řad. (několikátý), čísl. neurč. druh. (několikerý), čísl. neurč. nás. (několikanásobný), čísl. nás. přísl. (pětkrát).
Do slovníku jsou pojaty číslovky základní a řadové: všechny od 1 do 20, desítky od 30 do 100, dále pak tisíc, milión, miliarda, bilión, trilión.
SLOVESA
V záhlaví se uvádějí slovesa spisovná v infinitivu zakončeném na –ti, slovesa expr., hovor., ob. (od písmene R i spisovná) na –t. V textu heslové statě se všechny infinitivy sloves, pokud se nezkracují, uvádějí ve tvaru –t (kromě knižních). Každý člen vidově korelativní dvojice je zpracován jako samostatné heslo.
Mluvnické údaje v jazyce výchozím :
1. uvádíme zakončení 1. os. j. č. přít. času, u sloves s hláskovou změnou uvádíme zakončení, popř. celý tvar 1. os. přít. času:
dělati, -ám ned. ...
kupovati, -uji ned. ...
mazati, -žu, -ži ned. ...
bráti, beru ned . ...
U sloves, která ze sémantických důvodů nepřipouštějí 1. os., uvádíme 3. os. j. (příp. 3. os. mn.):
pršeti, 3.j . -í ned .
Slovní druh se neuvádí, jen zkratka vidu dok., ned., obouvidová platnost ned. i dok., dok. i ned. se zřetelem k významovým rozdílům:
akomodovati, -uji ned. i dok. ...
akreditovati, -uji dok. i ned. ...
stačiti, -ím ned. i dok. 1. ... 2. ... 3. jen ned.
Násobená slovesa jsou připojena k heslové stati slovesa základního a mají zkratku nás.:
dělati, -ám ned. ...; - nás. dělávati, -ám 1. ...
Neosobní sloveso nebo neosobní užití slovesa je označeno zkratkou neos .:
mžíti, 3.j. mží ned. моросить; déšť mžil моросил дождь; zprav. neos . mží моросит...
hučeti, -ím ned. 1. ...; neos. hučí mi v hlavě у меня гудит n. шумит в голове
Vazby u sloves (rekce) se uvádějí zásadně u všech předmětových sloves a naznačují se pádovými tvary zájmen kdo, co. U synonym vysvětlujících význam slovesa uvádíme rekci tam, kde se liší od rekce heslového slova:
dodati, -ám dok. ... 2. co čím (= doplnit, = přidat co k čemu )
Užívá-li se předmětové sloveso též bez předmětu, uvádí se zkratka bez předm. U sloves nebo významů pouze bez předmětu tuto zkratku neuvádíme.
demoralizovati, -uji ned. i dok. koho, co n. bez předm .
dělati, -ám ned. 1. bez předm. (= pracovat) работать bez předm.
Vazba slovesa s infinitivem nebo vedlejší větou se uvádí:
hleděti, -ím ned. ... 1. ... 2. s inf. n. se sp. aby (= snažit se, = usilovat o co ) стараться s inf.
Mluvnické údaje v jazyce cílovém
1. Vid se uvádí, neshoduje-li se s českým, nebo jestliže českému obouvidovému slovesu odpovídá v ruštině vidová dvojice:
adjustovati, -uji ned. i dok. co 1. ... 2. voj. (nálož) снаряжать (ned.)/ снарядить (dok.)
2. Zkratka (os.), (neos.) se uvádí v případě neshody osobního a neosobního užití ekvivalentu s českým slovem:
hulit se, 3.j. -í se ned. expr . (kouř -) клубиться; neos. z komína se hulí дым валит из трубы (os.)
lomcovati, -uji ned. ...; l-uje jím vztek его трясёт от злости (neos.)
3. Česká násobená slovesa se zpravidla překládají nenásobeným slovesem, uvádíme u nich zkratku (nenás .)
4. Slovesné vazby (rekce)
Za ekvivalenty sloves se uvádějí všechny vazby (i shodné s češtinou) pomocí pádů zájmen кто, что ; neuvádí se jedině vazba s prostým 4. p., je-li shodná s českou. Užití slovesného ekvivalentu bez předmětu má zkratku bez předm ., ekvivalentu s infinitivem s inf.
blížiti se, -ím se ned. 1. bez předm n. ke komu, k čemu n. poněk. zast. a kniž. komu, čemu (k domovu) приближаться bez předm. n. к кому, чему , подходить bez předm. n. к кому, чему
Kromě jiného naznačujeme v kontextové charakteristice například pozici slovesa (jako heslového slova). Ta se vyznačuje pomlčkou:
výti ... (vlk -)
demolovati ... (bomby – dům, město)
Zvratná slovesa (reflexíva) zpracováváme ve slovníku jako samostatné heslové statě (mají gramatický a stylistický aparát jako nezvratná). Jde o tyto typy reflexív: neurčitá (zabít se: zabil se pádem z lešení, zabil se při automobilové nehodě); vespolná (radit se: radil se s kým, výbor se dlouho radil); nepřechodná (zastavit se x zastavit); měrová (dozvonit se, rozpovídat se); citová (prosit se: p. se vás nebudu); reflexiva tantum (dívat se, stěžovat si).
Slovesa, která mají v některém z významů nezvratnou i zvratnou podobu, zpracováváme takto:
brouzdati, brouzdati se, -ám (se) ned. 1. ... 2. ... 3. brouzdati ...
harcovati, -uji ned. 1. ... 2. ... 3. ... 4. též harcovat se ob. expr. (z místa na místo) ...
Užití některých slovesných tvarů v jiné funkci
Slovesné tvary ve funkci předložky (počínaje, počínajíc; nehledě k n. na; soudě, soudíc) a ve funkci citoslovce (hleď, hleďme, hleďte) přihnízdováváme ke slovesu.
Podstatná jména slovesná se zpracovávají jako samostatná hesla.
PŘÍSLOVCE
Pravopisné varianty u příslovečných spřežek uvádíme takto (obě varianty jsou zároveň klíčovými slovy pro vyhledávání):
namodro (ps. též na modro) přísl.
jaksepatří (ps. též jak se patří) hovor.
Mluvnické údaje v jazyce výchozím
Slovní druh je uváděn vždy:
dvojmo přísl .
málokde zájm. přísl. neurč .
Přísudková příslovce (predikativa) se označují zkratkou přísl. v přísud .
lze přísl. v přísud .
teplo II přísl. v přísud .: je teplo ...
lehko, 2.st. lehčeji II přísl. 1. (= snadno; tvořit, vydělávat, nabyté peníze) легко; ... 3. v přísud. je l. komu легко кому; ...
Stupňování
Za heslovým slovem se uvádějí pouze nepravidelně tvořené komparativy; označují se 2.st. a jsou zároveň klíčovými slovy:
dlouho, 2.st. déle přísl.
hustě, 2.st. hustěji, v někt. ust. spoj. houšť I přísl.
Mluvnické údaje v jazyce cílovém
Pokud je ekvivalentem českého příslovce prostý pád podst. jména, je to uvedeno v závorce za tímto tvarem:
povahově přísl. (se lišit , se k sobě hodit) ... характером (7.j.)
Zkratku pádu neuvádíme u předložkových spojení:
léčebně přísl. (využitý pramen) для лечебных целей; ...
PŘEDLOŽKY
U předložek uvádíme zkratku předl. a pád, se kterým se pojí, případně podrobnější popis užití nebo významu předložkového spojení. Jestliže se předložka pojí s více pády, zpracovávají se všechny významy s týmž pádem v jediném odstavci. Každý odstavec začíná označením pádu, se kterým se pojí, a má nové číslování významů:
na předl. se 4.p. 1. ... 2. ... 3. ...
s 6.p. 1. ... 2. ... 3. ...
Sekundární předložky jednoslovné (formou, cestou, vinou) i víceslovné (v důsledku, až na, co do, vzhledem k) se hnízdují u výchozího slovního druhu. Také předložky homonymní s jinými slovními druhy se uvádějí v jedné heslové stati.
blízko, 2.st. blíže přísl. ...; - blízko předl. s 2.p. ...
SPOJKY
Všechny spojky mají v záhlaví slovnědruhový údaj: sp. (souř., podř.)
CITOSLOVCE
Všechna mají v záhlaví slovnědruhový údaj citosl.
ČÁSTICE
Všechny druhy částic mají v záhlaví slovnědruhový údaj částice. Ve shodě se SSČ rozlišujeme šest druhů částic: obsahové (uvádějící věty tázací, rozkazovací a přací), modální, přitakací a záporné, zdůrazňovací, navazovací, citové.